Možná mohlo zdát, že jako člověk, který mluví kromě češtiny pořádně snad jen anglicky, nejsem zrovna ta nejlepší osoba, která by vám mohla radit, jak se naučit cizí jazyk. Ovšem vzhledem k tomu, že se momentálně učím čtyři jazyky (angličtinu, němčinu, finštinu a italštinu) a až na němčinu mi všechny docela jdou, řekla bych, že bych se s vámi mohla podělit o svoje tipy. Takže - jak se naučit cizí jazyk?
1. Musí vás to bavit!
V úvodu jsem řekla, že mi jdou všechny jazyky kromě němčiny. Ono je to logické - k angličtině mám dobrý vztah od základky, měla jsem skvělou učitelku. Finština a italština mi zkrátka už od poslechu zní dobře. Učím se je sama, takže nehrozí, že by mi to nějaká protivná učitelka znechutila.
Ovšem němčina, to je něco jiného. První potíž je ta, že mi prostě na poslech nezní zrovna dobře, nelíbí se mi. Což rozhodně není dobrý start. Navíc jsem s němčinou začala až na střední, do té doby jsem měla ruštinu. Každý rok jsme měli jinou učitelku. Jak se chcete něco pořádně naučit, když máte každý rok někoho úplně jiného? Navíc v případě, že budete mít smůlu na učitele, může se vám jazyk znechutit úplně, i když jste proti němu předtím vůbec nic neměli. Takže zatímco finštinu a italštinu se učím ráda a angličtina mi jde tak nějak sama, s němčinou je mnohem větší potíž. Nikdy si neřeknu, že bych se mohla na deset minut podívat na němčinu. Ano, nejspíš bych to pochopila, kdybych se tomu jazyku dost dlouho věnovala. Potíž je v tom, že ho mám tak zhnusený, že jsem z toho otrávená už dopředu, ještě než k té učebnici sednu. A pak si říkám, že je to stejně těžké a že to nemá cenu a učebnici zase zavírám.
Chápete, co tím chci říct?
Jasně, když jste ve škole, nejspíš si nemůžete vybírat z velké nabídky jazyků a rozhodně si nevyberete učitele. I tak se ale snažte nenechat si něco zhnusit (neplatí to jen o jazycích). Je to těžké, ale snažte se.
2. Bude to těžké
Samozřejmě, jsou těžší a lehčí jazyky. A na každém jazyku se najde něco lehkého a něco těžkého. A taky jsou jazyky, které se nám budou učit líp, než ostatní (myslím samozřejmě slovanské jazyky, protože je to naše jazyková skupina). Ale v zásadě byste se prostě měli připravit na to, že to těžké bude. I když je to vás oblíbený jazyk, tak se najdou chvíle, kdy to budete nesnášet, budete přemýšlet, jestli s tím neskončit, jestli to má cenu. Já mám taky chvíle, kdy mám chuť spálit učebnici, vyhodit cédéčka z okna a mlátit hlavou do stěny. Třeba když ve finštině pořád nedokážu pochopit jedno blbé pravidlo. Jenže to neudělám z toho důvodu, že vím, že by mi to chybělo. Mám finštinu ráda a nedovedu si představit, že bych s tím najednou skončila.
(Mimochodem, ve chvíli, kdy do toho vrazíte peníze, už je to další důvod navíc. Moje učebnice finštiny stála sedm set korun, italština pět set. K finštině jsem si časem pořídila další materiály, které taky něco málo stály. No a přece jsem do toho ty prachy nevrazila, abych s tím po roce přestala!) (už si nepamatuju, z které FB stránky tenhle obrázek je)
3. Najděte spolutrpícího
Ve dvou se to lépe táhne, takže pokud si najdete někoho, kdo se stejně jako vy snaží něco naučit, můžete si vzájemně pomáhat. Pokud někoho takového nenajdete v okolí, máte přeci ještě internet! Na facebooku se dá najít celá fůra stránek nebo skupin o jazyce, který se učíte, stačí hledat. Nevýhoda těchto skupin je ta, že jsou často v angličtině (ale aspoň si tím procvičíte i tento jazyk), i když samozřejmě můžete najít i české skupiny.
Výhody jsou ale jasné. Členové skupiny vám poradí, když něco nevíte, pomohou vám s překladem a podobně. Navíc jste pohromadě s lidmi, kteří jsou na tom stejně jako vy, učí se nějaký cizí jazyk a vzájemně si pomáhají. Kromě toho se v těchto skupinách vyskytují i rodilí mluvčí, kteří jsou ochotní vám pomoci.
4. Obklopujte se skutečným jazykem
Hodně lidí se mě ptá, jak to, že umím tak dobře anglicky. A vždycky dodávají něco o tom, že asi musím mít fakt talent, když mi to takhle jde.
Houby.
Upřímně řečeno, učit se gramatiku z učebnice je sice fajn, pochytíte základy a tak, ale s opravdovým jazykem vám to nepomůže. Texty v učebnicích jsou strašně zjednodušené, doopravdy se tak prostě nemluví. A kdybych zůstala celé ty dlouhé roky, co se anglicky učím, jenom u učebnic, je logické, že bych nikdy neuměla tolik, co umím teď.
Pište si s někým anglicky (nebo prostě v nějakém jiném jazyce, co se učíte, já teď budu pro zjednodušení psát o angličtině), sledujte filmy v angličtině, anglická videa, čtěte v angličtině. Neskončete na tom, že budete znát jen věci, co jste se učili v učebnici. Byla by to škoda.
(Znáte takový ten obrázek, kde je: Jak jsem se naučil anglicky: Škola 2 %, filmy v angličtině 8 %, hraní počítačových her 90 %? Tak to není vtip.)
5. Neučte se slovíčka zpaměti
Trochu to s tím předchozím bodem souvisí. Mám problém s učením se slovíček nazpaměť. I kdybych si je na ten test krásně zapamatovala, za týden se mě na ně učitelka zeptá a já jen zírám a nevím. A vsadím se, že nejsem sama.
Lepší je prostě něco popadnout a číst. Nebo si s někým psát. Když narazíte na slovíčko, které nevíte, tak si ho prostě vyhledáte. A vyhledáte si ho podruhé, potřetí… a počtvrté už nebudete muset nic hledat, protože si ho budete pamatovat.
Můj osobní tip na učení se slovíček jsou písničky. Ne, opravdu, mám ozkoušeno, že když se nějaké slovo objeví v mé oblíbené písni, je větší šance, že si ho zapamatuju, než když na něj budu pět minut čučet v učebnici. (Aneb jak jsem se spoustu anglických slovíček naučila díky Florence + The Machine. A v hodině angličtiny se mi už hodně dlouhou dobu nestalo, že bych neznala nějaké slovo, které máme v učebnici.)
6. Nebojte se mluvit!
Pokud jste aspoň trochu jako já, tak máte problém s mluvením a psaním v cizím jazyce. Jen máte začít, už si představujete, jak tam nasekáte aspoň padesát gramatických chyb, totálně se znemožníte a všichni vás budou mít za debila.
Prozradím vám tajemství. Velmi pravděpodobně nějakou tu chybu uděláte. A velmi pravděpodobně to nikdo nebude řešit, protože ostatní:
a) dělají chyby taky
b) chápou, že nejste rodilí mluvčí a že s tím prostě máte problém
Když například řeším s někým na druhé straně zeměkoule po chatu nějaký seriál, nemám prostě čas nahlížet do slovníku nebo na internet, kde bych si ověřovala, jestli to, co píšu, je gramaticky správně. Dost často to taky gramaticky správně není (předložky a členy jsou mor). Někdy si to uvědomím hned po odeslání. A víte co? Zatím se mi moc nestalo, že by mi někdo nerozuměl.
Samozřejmě to neznamená, že máte totálně kašlat na gramatiku. Ale znamená to, že se nesmíte bát komunikovat v cizím jazyce. Rodilí mluvčí pochopí, že se teprve učíte. Ano, možná vás opraví, ale to je tím, že vám chtějí pomoct, ne proto, aby vám ukázali, že jste idioti. (No… debilové, co se vám vysmějí, se najdou pořád, ale na ty se musíte naučit kašlat.)
Po internetu znám spoustu lidí, co se učí česky. A neskutečně je obdivuju, zvlášť když vidím, kolik už toho umí. (A přiznejme si to, když někdo napíše, že čeština je úžasný jazyk, taky to potěší.) No a proč si myslíte, že vám by se někdo vysmíval? Čím neobvyklejší jazyk, tím větší je pravděpodobnost, že budou rodilí mluvčí nadšení z toho, že potkali někoho, kdo se ho učí. (Nebo vám taky řeknou, že jste cvok.) Prostě se toho nebojte.
Tak nějak mi připadá, že jsem nevystihla ani polovinu věcí, co jsem chtěla, takže není vyloučeno, že se k tomuto tématu ještě někdy vrátím. Do té doby držím palce s učením jazyků.
Žádné komentáře:
Okomentovat