Sebastian Niedlich - Smrt a jiné vrcholy mého života

Tohle je oficiálně můj první článek (těch 14 předtím bylo jen přesunutí starých článků z blog.cz sem) na tomto novém blogu. A i když obecně nemám moc ráda takové ty řeči typu "nový <vložte věc>, nový začátek", myslím, že start nového blogu by byl taky ideální pro start něčeho, do čeho jsem se chtěla pustit už dávno a to jsou knižní recenze.

A rovnou na úvod si dáme jednu z mých nejoblíbenějších knih.

Hlavní hrdina Martin není právě nadšený, když u postele své umírající babičky potká ztělesněnou Smrt. Ta si přišla pro duši staré dámy a raduje se, že ji konečně někdo vidí a slyší. Jedním si je jistá: Jim dvěma s Martinem je předurčeno, aby se stali nejlepšími přáteli. Tenhle kluk je opravdu milý človíček. A mimochodem, nikdo vám s jistotou nezaručí, že se nedá umřít na nudu nebo na zlomené srdce…Martin si časem zvykne, že se Smrt vynoří vždycky ve chvíli, kdy se mu to nejméně hodí. Když však potká ženu, o níž tuší, že je to ta pravá, musí si položit rozhodující otázku: Má vůbec smysl žít, milovat a toužit po štěstí, když stejně všechno skončí smrtí?

 Hořká i laskavá komedie oplývající nadsázkou a černým humorem.



Prvotina německého autora Sebastiana Niedlicha (od té doby napsal i další knihy, které ale ještě nebyly přeložené do češtiny) mi padla do oka vlastně úplnou náhodou - koupila jsem si nějakou jinou knihu a v letáku, který mi prodavačka přibalila ke knize, jsem našla upoutávku na tuto knihu.

Jak je patrné z anotace, Martin je vlastně takový úplně obyčejný kluk, až na to, že vidí Smrt, která se chce stát jeho kamarádkou - přece jen, když vás nikdo nevidí, jste trochu osamělí, a tak není divu, že si chcete povídat. V životě mu to způsobuje dost velké komplikace - a ne vždy jsou zábavné.

Po knize jsem sáhla především proto, že jsem čekala (především černý) humor. Nezklamala jsem se, protože třeba při popisu scény, kdy je Martin se svojí dívkou, už se pomalu schyluje k sexu, když najednou si to dovnitř nakráčí Smrt a nese brambůrky, jsem se rozesmála nahlas.

Celá kniha ale rozhodně humorná není. Přátelství se Smrtí totiž Martinovi nepřináší jen takové ty "drobné" nevýhody, jako že se objeví při té nejméně vhodné příležitosti a třese sáčkem s brambůrky, ale stanou se mu kvůli tomu i mnohem horší věci. Co se stane, když nedokáže zabránit smrti kamaráda na školním hřišti? Co se stane, až začne mít vize, jak všichni ostatní zemřou? A co se stane, až se dozví, kdy zemře on?

Celá kniha je směsicí vtipných a vážných scén, humoru a věcí, nad kterými je potřeba se zamyslet. Autorův styl mi neskutečně sedl a doufám, že budou do češtiny přeloženy i další jeho knihy, tuhle jsem totiž měla přečtenou za neskutečně krátkou dobu a nemohla jsem se od ní odtrhnout.

Jsou jen dvě věci, které bych knize vytkla. Tou první jsou neustálé hádky mezi Smrtí a Martinem - občas jsem jich měla po krk. A tou druhou je měnění rodu Smrti. Já vím, že zatímco v češtině je to ta smrt, tedy ženský rod, v němčině je to der Tod - mužský rod, a Smrt je tam popisovaná jako muž, ale přesto si myslím, že to překladatel mohl vychytat trochu líp, a ne že je to celou dobu ta Smrt a najednou je to on, protože se zrovna popisuje, že je to muž.

Až na tyto dvě věci ale platí, že je to velmi dobrá kniha, kterou stojí za to si přečíst.